Prostě pohoda. Jenže tahle pohoda je až moc velká pohoda a já jsem díky tomu tak moc líná, že nejsem schopna poslouchat přednášejícího, pokud zrovna nejsem na zoologii nebo parazitologii, která mě fakt zajímá a profesoři to vážně umí podat zábavně a chytlavě.
Bohužel, drtivá většina ostatních přednášek má stejný scénář: Sednu si, většinou někam do zadnějších řad nebo ještě lépe na balkon, vyndám si papír, penál a pokus o poznámky z předchozích hodin. A telefon, ke kterému jsem už přibalila i tablet. Notebook s sebou neberu, je totiž moc velký. Chvíli výuku sleduji, ale jakmile nějaké části neporozumím, smůla. Přednášející právě přišel o jednoho posluchače. Následující hodinu brouzdám po internetu nebo hraju hry. Těžká pohoda.
Jenže mě to rozčiluje. Jelikož (logicky), čím míň budu poslouchat na přednáškách, tím víc se toho pak na mě nabalí před zkouškama. Genetika, biologie buňky, to nechcete. A tak neustále, marně přemýšlím, jak se donutit poslouchat a dávat pozor. Docela mi pomohl tablet, kam jsem si stáhla výpisky a při poslouchání jsem je sledovala. Ovšem když se přednáška dostane do bodu, kdy rozumím vlastně jen spojkám a předložkám, je zle. V lepším případě opět beru do ruky mobil, v horším případě (ne pro Lenku, která je šťastná, že bude o hodinu dřív doma, ale pro Lenku, která pak bude o zkouškovým brečet a panikařit) si sbalím svých pět švestek a vydávám se na cestu domů.
A tak každý den svádím vnitřní boj a začínám pozorovat změnu k lepšímu (díky bohu za tátovo tablet). S blížícím se zkouškovým, narůstající panikou a zjištěním, že některým věcem absolutně vůbec nerozumím, se častěji nutím k poslouchání. Prostě se musím hecnout a jít do toho po hlavě. To bych ale nesměla být tak líná.
Tuším, že takovýhle boj svádí nejen vysokoškoláci, ale i středoškoláci. Jenže na té střední vás alespoň částečně nutili, ať tam chodíte a dáváte pozor, přeci jen je to takové "povinné nepovinné" vzdělání. Trochu mě rozčiluje, že na vysoké je to všem jedno, jestli nějaká Lenka na přednášku přijde nebo ne. Nadruhou stranu je to super, ale prostě potřebuju někoho, kdo mě k tomu dokope.
Tak se pochlubte, máte/měli jste to tak také? Jak jste se donutili makat? :)
Ja mam hlavne problem s tim, ze nechavam vsechno na posledni chvili. Jak dostaneme napr. nejakou esej dva mesice dopredu, tak nad dni stejne nakonec travim den a noc posledni vikend, zrovna posledni cca dva tydny jsem mela co delat, protoze mi najednou horelo nekolik terminu. Ale stejne se nikdy nepoucim, jsem zvedava na maturitu pristi rok :D
OdpovědětVymazatTak my na střední eseje neměli a zatím žádnou nemáme ani teď na VŠ(to ale spíš seminárku), takže termíny mi zatím hrozí jen při zkouškách a to jsem sakra zvědavá! :D Maturitu zvládneš levou zadní, taky jsem se bála, ale učila jsem se a zvládla to. :)
VymazatHaha, úplně vidím sebe na přednášce: vytáhnu notebook, říkám si, že mám ještě chvilku čas, než přijde přednášející, začnu projíždět blogy / eshopy / facebook..., pak se do toho tak zakoukám, až zapomenu, že už přednáška dávno začala a řeknu si, že teď už přece nemá cenu dávat pozor a dál si vesele prohlížím eshopy:D nejhorší je, že se zkouškové blíží...:(
OdpovědětVymazatOne blondie life
Jojo, mám to stejně no. :D Zkouškovýho se bojím jako čert kříže. :)
VymazatTak jestli ti mohu poradit tak sedávej v prvních řadách. Já nikdy nesedím " vzadu" v Dánsku velké auly ani moc nemáme a fakt to pomáhá. Mě příjde třeba neslušné když lidi " furt" zírají do PC a ignorují učitele... Bohužel ( bohudík?) nemám zkušeností s českýma vš takže nevím, jak moc Vás učitelé zapojují do výuky nebo jestli jenom příjdou, odříkají co musí a jdou... Každopádně good luck u zkouškového !
OdpovědětVymazatLenka
No ono záleží. Na přednáškách je nás třeba 150, takže tam to moc individuální není, to je spíše na cvičeních, kde je nás třeba 20. Nemáš někde nějaký článek o tom, jak to chodí v Dánsku? :)
Vymazat