N. Sixx- Heroinové deníky

Knížku jsem si půjčila v knihovně(jak jinak) za mé "drsné, punkové éry" a nebylo to naposledy co jsem ji četla. Oslovil mě jak příběh tak její grafické zpracování.

Anotace: Baskytarista slavné kapely Mötley Crüe nechává čtenáře nahlédnout do dávno zapomenutých deníků, které si vedl v dobách největší slávy. Popisuje jeden rok plný vzestupů i pádů, kdy mu pomalu ale jistě dochází, že by ho jeho vztah k drogám, a zejména k heroinu, nakonec mohl stát život. S osobitým humorem ironicky glosuje události, které jsou často jen velmi těžko uvěřitelné, a odhaluje čtenářům temná zákoutí mysli rockové hvězdy závislé na drogách. K jeho deníkovým zápiskům jsou přidány komentáře dalších členů kapely, slavných muzikantů, jeho příbuzných i jeho drogových kumpánů. Dokonce i sám Nikki se rozhodl přidat své současné názory na tehdejší události.

Musím říct, že jsem čekala, že to bude kravina. Ale opak byl pravdou, příběh je opravdu strhující a nedokážu si představit, že bych zažila něco, i jen vzdáleně podobného. Nikki popisuje v knize snad úplně vše, včetně stavů, kdy byl zfetovaný, paranoidní. Byl to punkový zpěvák se vším všudy, ale naštěstí si dokázal za pět minut dvanáct uvědomit, že je něco špatně. Musela jsem ji číst neustále. Každou minutu svého volného času. Drogy dokážou s lidmi vážně šílenosti, které se normální člověk ani nedokáže představit. Když má člověk peníze, je snadné do toho spadnout a o tom celá kniha je. O tom jak se Nikki pomalu každý den sjížděl i když si zároveň pořád říkal, že přestane. O tom, jak se schovával ve skříni, když byl paranoidní a myslel si, že před jeho domem je komando a jdou ho zatknout. Zkrátka o životě hvězdy z té temné stránky.

Ani já si to nedokážu představit, i když jsem knihu četla a hodně jsem se do toho zažrala. Nedá se prostě pochopit, jak svinstvo jsou drogy a co všechno dokáží s člověkem udělat. Doporučuji Vám si k knížku přečíst, doopravdy to stojí za to a nebudete litovat.

"umírání bylo jednoduché....to,co jsem dokázal jen s největšími potížemi bylo žít...."

I. Caro- Holčička, která nechtěla vyrůst

Tuto knihu jsem si půjčila v knihovně krátce po tom, co byla vydána. Už je to tedy delší dobu, co jsem ji četla, ale stále to ve mně budí pocit k zamyšlení a celkově kniha změnila můj pohled na mentální anorexii.

Anotace: Její fotky obletěly celý svět, aby pomohly v boji s mentální anorexií. Isabelle Caro - modelka trpící touto nemocí pózovala na šokujících fotografiích Oliviera Toscaniho. Rozhodla se světu ukázat své tělo. Vyhublé až na kost, nahé… Její odvaha odhalit se rozdělila svět. Někteří ji i celou kampaň proti poruše příjmu potravy ocenili, jiní fotografie šmahem odsoudili a kampaň označili za příliš krutou. Nakonec se rozhodla svůj příběh sepsat. Příběh, kam až tato nemoc může zajít. Dva roky po jejím vydání modelka Isabelle Caro svůj boj prohrála. Zemřela ve věku 28 let.

Musím uznat, že tahle knížka mě vážně dost překvapila. Čekala jsem další příběh, kde holka chtěla být hubená a tak přestala jíst a už to jelo. Tohle je ovšem jiné, protože na vině byla hlavně její matka. Zkrátka nechtěla přijít o svou malou dcerku. Její příběh je strhující a nutí Vás číst dál a dál. Časem jsem ani nemohla uvěřit, že se tohle vážně stalo. Že někdo byl schopný žít o dvou čtverečcích čokolády a pěti cornflacích denně. Matka ji dennodenně vážila a měřila, nepouštěla ji ven, protože věřila, že děti na vzduchu rostou. Samozřejmě ani její kariéra modelky ji ve zotavení moc nepomohla. Při výšce 165 cm vážila 31kg. Modelka bohužel nemoci podlehla, i když se její stav zlepšoval.

Myslím si, že tuto knihu by si měla každá slečna přečíst povinně, protože je to vážně silný příběh, který možná hodně slečen odradí od drastického hubnutí.