G. Orwell- 1984



Na tuto knihu jsem sáhla až pod výhružkou testu z maturitní četby letos v květnu. Rozhodně toho nelituji. Kniha mě nutila zamýšlet se při každém čtení. Četla jsem ji velmi pečlivě a nad vším jsem dost přemýšlela. Bavil mě smyšlený jazyk, založený na zkracování.Mám ráda většinu knižních žánrů, ale vítězí sci-fi, fanatsy a různé jiné nadpřirozeno.

Vše o knize si můžete zjistit ZDE. Já se v článku budu snažit přiblížit Vám mé poznatky a mé pocity při čtení.

 Miluji fiktivní světy. Ať už budoucí, současné nebo minulé. Je to úžasné pozorovat spisovatelovu fantazii a svět, který domyslel do nejmenších detailů. Třeba jako J.R.R Tolkien a jeho Středozem.
Ovšem Orwellův svět je jiný. Je to vlastně takové znásobení všech totalitních režimů, kde přemýšlení je zločin. Lidé jsou zde maximálně ovlivnění vůdcem. Jsou schopni věřit, že jejich matka nikdy neexistovala, že odjakživa vedou válku s Eurasii, ale přitom ještě včera tomu tak nebylo. Nepátrají po tom. Individualita se trestá. Existuje kolektiv, nikoli jedinec.
Lidé věří zkrátka všemu, co Velký bratr řekne. Lidé musí být bez emocí, citů a názorů.
Jak už jsem psala, velmi mě zaujal a dokonce i bavil smyšlený jazyk nazývaný Newspeak. Jazyk je založen na zkracování a zjednodušování. Cílem je potlačit myšlenky na zradu. Každý jazykový slovník se postupem času rozšiřuje, ale slovník Newspeaku se naopak zužuje. Slovní zásoba lidí je velmi malá a slova nejsou nijak citově zabarvena. Dlouhá souvětí jsou nahrazena krátkými větami, ale i tak se dá pochopit její význam.
Ve vydání, které je zobrazené na začátku článku, je i slovník a pravidla Newspeaku. Což jsem hodně ocenila. Zpočátku jsem to nechtěla procházet, ale pak mě to přeci jen zaujalo. Orwell to promyslel do poslední hlásky. Možná je slovník i v ostatních vydání, to nevím.

Po přečtení knihy jsem si uvědomila, že jakákoliv forma diktatury a totality je otřesná. I kdyby to byla diktatura nevědomá. Hodně jsem přemýšlela nad tím, jaké by to bylo žít v této realitě a jestli by byl člověk vůbec schopný si někdy uvědomit, co se doopravdy děje. Pokud by nepracoval na onom Ministerstvu pravdy jako přepisovač, tak asi těžko. Pro lidi v Orwellovo světě musel být jejich život naplňující, ale z mého pohledu hrozný, omezený a bez citů.

Doufám, že jsem Vám alespoň trochu dopomohla k tomu si knihu přečíst.
Pro "neknihaře" je i mnoho filmů na toto téma :)


Ztráty? Ne! Nálezy.

Ve škole jsem byla asi jen do devíti, ředitel jen řekl pár slov na úvod a mohli jsme jít domů. Pak mě vyzvedla ségra.
Jedeme domů a na cestě jsou nějaký fleky. Kéž by to byly fleky, byla to tři koťata. Utekla se schovat do lesa, ale mně bylo jasné, že je tam někdo vyhodil. Neváhaly jsme, zastavily jsme auto a začal "odchyt divé zvěře". Bohužel se nám podařilo chytit jen dvě černá. Mourovaté se někam pečlivě schovalo. Odjely jsme domů a okamžitě nás napadlo, že je zkusíme udat někomu po vsi. Nakonec se povedlo a my se rozhodly jít nají to třetí.
Za chvilku už jsme s ním pelášily domů. Bylo hrozně hladové, takže si moc pochutnalo na mléku a potom i konzervě. Bohužel se dost bálo, ale po chvilce už spokojeně předlo a usínalo na gauči. Už od začátku jsme věděli, že si ho nechat nemůžeme, tak jsme sháněli zájemce. A našli! Jelikož je pán v práci, koťátko u nás "bydlí" až do pěti. Jeho dva sourozence si vzala teta naší kamarádky, která pracuje na kravíně a kočičky budou bydlet tam.