Estonský krmelec

Asi si říkáte: "O čem ta Lenka bude zase blábolit?". A říkáte správně, dnes Vám budu blábolit o zázraku. Tedy je to zázrak asi jen pro mne a pro pár dalších nadšenců do biologie, ale myslím si, že je to parádní paráda.

Slyšeli jste už někdy o Estonském krmelci? Nevím jestli má cenu to psát s velký "E", jelikož se doopravdy jedná o jeden neobyčejně obyčejný krmelec, u kterého je ovšem zprovozněna kamera, která vše vysílá online. Pro zvířata Velký bratr.
Když jsem se o něm dozvěděla náhodou na VotocVohoz(zvláštní, ale už tam skoro vůbec nechodím kvůli oblečení), byla jsem naprosto nadšená, ale po tom co jsem tam viděla jen jedno velké prázdno, euforie se nekonala. Občas se ale vyplatí se na nějaký odkaz po delší době podívat, jako jsem to udělala dneska já. A štěstí se na mě usmálo. Asi dvacet minut jsem zamilovaně sledovala stádo prasátek jak se krmí a mlaská.
Nedalo mi to a zajímala jsem se o to, jestli jsou ještě někde podobné projekty. Samozřejmě, že jsou, ale mně než něco dojde, musím nad tím dlouze přemýšlet. Proto jsem dnes koukala, sledovala a málem zavařila tlačítko Print Screen a to jen kvůli Vám. Tedy i kvůli mně, protože jsem se s tou nádhernou chtěla pochlubit. Pro mě  je to vážně zážitek, sledovat divoká zvířata jak žijí, jak si vegetí v proudu(což také uvidíte ;)) a jak si bezstarostně užívají života.
Mrzí mě, že Vám nemohu ukázat ještě více fotek, ale nestihla jsem prohlédnout všechny zajímavé kamery. Bohužel některé kamery už přehrávají jen záznamy protože již někde skončila "sezóna".

Doufám, že Vám tedy fotkami zvednu alespoň náladu a pokud se Vám budou líbit, na konci článku můžete najít odkazy na kamery.

Bohužel kvalita Print Screenu je vážně mizerná, takže nečekejte žádnou extra ostrost, ale snést se to dá. Snad tím tedy nikomu neuškodím. Musím přiznat, že na všechny momentky jsem pečlivě vyčkávala a jelikož jich nejde pořídit víc za sebou aniž by se předchozí nesmazala, byly to nervy. :)





ODKAZY:
estonské krmítko: ZDE
medvědi,tuleň a jiní: ZDE
další krmeliště: ZDE

P.S.: Zjistila jsem, že všechno jsou záznamy za nějakou delší dobu, tedy kromě krmítka v Estonsku, takže jsem na momentky vůbec nemusela vyčkávat. :D
Doufám, že pro Vás není tento článek extrémně nudný, ale mně se takové věci moc líbí. Pokud se Vám tedy tento článek nelíbí, ale i pokud se Vám líbí, napište mi do komentářů i jaké články byste uvítali a jaké Vás nudí.

ParaZOO Vlašim

Co si představíte pod pojmem paraZOO? Mně se okamžitě vybaví spousta handicapovaných zvířat. A opravdu tomu tak je. Já jsem měla možnost se tam podívat a nelituji. Hodně Vás to přinutí, se zamyslet nad tím, jak člověk narušuje přírodu a způsobuje tím zvířatům velké zlo.
Po úmorné dvouhodinnové cestě autobusem jsme dojeli do ParaZOO ve Vlašimi. Nejedná se vlastně jen o paraZOO, ale také o EKO centrum včetně BIO obchůdku. Já osobně jsem byla z výletu naprosto nadšená a proto se s Vámi chci podělit o pár fotek, které se mi podařilo vyfotit( jsou přes mříže a nic moc :(), ale také tu zveřejním i pár fotek, z webu paraZOO, jelikož stojí za podívání.


Bohužel tato povedená momentka se rozmazala:(




A proč se nad těmito fotkami zamýšlet? Už jen z důvodů, proč zvířata v paraZOO jsou. Donutilo mě to přemýšlet nad tím, jak moc člověk zvířatům škodí a většinou si to ani neuvědomuje. Jsem ráda, že jsem jedna z těch, která se snaží pro zvířata něco dělat. Už jen proto, že více jak polovinu zraněných zvířat se nepodaří zachránit. A to jen pro to, že většinu lidí následky jejich činů nezajímají.
Pro představu např. rysa srazilo auto, veverka si zranila zadní nohy, když dřevorubci pokáceli její strom. Krkavce(fotku bohužel nemám) někdo ukradl z hnízda a ochočil ho, což je sice úžasné, jelikož umí mluvit, ale do smrti bude žít v zajetí. To samé vydra.




Vím, že Vás možná tyto typy článků moc nezajímají, ale věřím, že se najde někdo, koho zaujmou a popřemýšlí nad nimi. V EKO obchůdku jsem si koupila dvě konopná mýdla, která jsem dlouho sháněla. Bohužel nemám fotky, jelikož jsem se domů dostala až po tmě. Tak příště. :)

R. Gordon, B. Williams- Hlouběji do PODZEMÍ

Druhý díl knižní série PODZEMÍ, navazuje na Ztracený svět v PODZEMÍ .
Tuto knihu jsem si přála k Vánocům, jelikož první díl mě přímo pohltil. Naštěstí mě Ježíšek vyslyšel a já se mohla opět ponořit do toho nového světa.

O knize ZDE

Kniha mě bavila asi o trochu více než první díl. Napínavá byla od začátku a vše bylo tajemné a neprozkoumané. Navíc zde bylo mnoho hrozeb, nejen v podobě Styxů, ale i vyhnanců z podzemního města. Celý děj, se vlastně už od prvního dílu, točí okolo zmizení Willova otce a tak to je i v tomto díle. Je zde o něco víc záporných postav, dokonce z řad Willovi rodiny.

Objevení tajného výzkumného střediska mě velmi potěšilo a donutilo číst dál. Bacil, který by měl vyhladit lidstvo je na světě, ale Will a jeho společníci padají do proslulé Propasti, kde každý kdo do ní spadl zahynul. Jediný Drake vše pozoruje z povzdálí a právě on se rozhodne, že i když nemůže zachránit své přátele, zastaví alespoň Styxe.
Velmi se mi líbí ještě větší zápletka, kde Willova sestra(sestry?) je ta nejzápornější postava a řídí výzkum bacilu a také hon na Willa. Všude se dělo něco divného, ale do poslední chvíle jsem nevěděla co to je. Možná jsem chvílemi byla až zmatená, ale nevadilo mi to. 

Celkově knihu hodnotím velmi kladně a určitě doporučuji si ji přečíst. V minulé recenzi jsem psala, že vyšel pátý díl Útok z PODZEMÍ, ale světe div se, on vyšel ještě jeden! Úplně, ale úplně poslední díl. Musím ho mít.

P.S.: Jelikož recenze píši velmi dlouho po tom, co jsem knihy četla, plánuji si je přečíst znovu a recenze více obohatit. :)

A. Tintera- Reset

Knihu jsem si včera půjčila v knihovně. Asi před deseti minutami jsem ji dočetla, takže mé dojmy jsou velmi aktuální a časem nepoznamenané. Původně jsem si myslela, že to bude blbosti, ale po pár stránkách jsem se začetla a už jsem se nemohla od trhnout. Snad Vás recenzí neunudím, jsem plná dojmů. Tak se mi doufám povede to nějak kloudně sepsat.

O knize ZDE

Napřed jsem si myslela, že kniha bude velice podobná upířím a vlkodlačím ságám, ale nakonec jsem musela uznat, že je naprosto odlišná. V knize je v hlavní roli akce a napětí a romantická část je pouze v pozadí. I když právě ona nejvíce ovlivní děj. Přímo nadšená jsem byla při čtení řádků, kde bylo vysvětleno, že všichni reseti mají na ruce "čárkový kód". Ihned jsem si vzpomněla na film Vyměřený čas(In Time), i když podobnost těchto dvou příběhů je docela malá.

Také se mi velmi líbila myšlenka virusu, který lidi zabíjel, ale způsobil jejich zmrtvýchvstání(musela jsem si najít ve slovníku jak se to správně napíše). A také mě potěšilo, že čím déle se vzbudili, tím více byli bez emocí. Samozřejmě hlavní hrdinka byla ta bezcitná mrcha, která se vzbudila po nejdelší době. Po pár stránkách mi hned bylo jasné jak to dopadne. Ona se vzbudila po 178 minutách, on po 22 a navzájem si přijdou zvláštní. Naštěstí měl ale děj mnoho zvratů a zápletek, ale i přesto se nakonec moje předtucha vyplnila.
Musím uznat, že nejvíce se mi líbila právě ta akčnost celé knihy(i když většinou se chytnu právě té romantiky), která mě nutila číst stále dál a dál. V žádné části jsem se nenudila a pořád mě zajímalo co se stane nebo naopak nestane na další stránce. To v mém případě znamenalo několik napomenutí během vyučování...
Další věc, která knihu odlišuje od Upířích deníků apod. je ta, že se nejedná o "zakázanou lásku" mezi nadpřirozenou bytostí a člověkem. Naopak lidé resety nesnáší a láska se vyvrbí mezi resetskou trenérkou a jejím, z počátku neohrabaným, rekrutem.
Hrdince je sice pouze sedmnáct let, ale myslím si,že kdyby to tam nebylo napsané, představovala bych si ji jako dívku mezi 18-23 lety, což je pro mě přijatelnější. Takže jsem nakonec napsanému věku nevěnovala pozornost. Tím pádem se bude určitě líbit i starším čtenářům.
Příští rok má vyjít další díl, který se mému čtenářskému srdci určitě nevyhne.
Kdybych knihu měla ohodnotit procenty, získala by plnou stovku. Proto neváhejte a poohlédněte se po ní v knihovnách nebo kdekoliv jinde :)
EDIT 2.11.- Dneska ráno jsem přistihla při čtení mamku, nemohla se odtrhnout. Četla od půl deváté do čtvrt na jednu :)

Přesně kvůli takovým knihám miluji naší knihovnu. V regálech podle jmen autorů bych ji nikdy neobjevila, ale sekci "Nové knihy" procházím pokaždé velice pečlivě. A jelikož jsem typ, který nehledí na autora, ale povrchně na název a zadní stranu obalu, vždy objevím něco co mě zaujme na první pohled.

R. Merle- Smrt je mým řemeslem

Opět volba z maturitního seznamu. Už jsem psala, že mám ráda fantasy, ale i knihy s válečnou tématikou. Přesně takové jako je tato. Ovšem je psána z jiného pohledu než obvykle. Z pohledu vojáka, který "pouze plní rozkazy svého velitele.

O knize ZDE

V první řadě mě velmi zaujalo náboženské téma ze začátku knihy. Fanatický otec a věřící rodina, bezmezně poslouchající svého vůdce(otce). Náhle ale jeden ze synů víru ztratí a odmítá se modlit k Bohu. Časem si najde víru novou. V Německo.
Myslím si, že většina čtenářů bere hlavního aktéra jako stvůru, která bezdůvodně vraždí nevinné lidi. Já ho pochopila trochu jinak. Původně žil se svojí ženou na statku, staral se o koně, jeho hospodářství se postupně rozrůstalo. Poté dostane novou práci. Ano,on to bere jako práci, kde pouze plní rozkazy svého nadřízeného. Nehledě na to, co dělá. I když vraždí stovky lidí, neuvědomuje si to. Věří Německu a svému veliteli Himmlerovi. Dá se považovat spíše jako stroj než jako člověk. Prostě se jen snaží zavděčit svému veliteli, tak jako se snažil v dětství zavděčit svému otci. Jeho osud se celý odvíjí od jeho těžkého dětství.

Možná mou myšlenku nechápete, ale pokud jste knihu četli, možná máte podobný názor. Kniha je zpovědí jakéhosi Rudolfa Langa, který ve skutečnosti existoval a jmenoval se Robert Höss. Můžete si o něm něco málo přečíst ZDE. V knize měl i jisté krizové stavy, které měli poukazovat zřejmě na nějakou duševní poruchu. Tento stav přišel vždy, když vybočil z jeho každodenního režimu.
U soudu pak Höss prohlásil:

"Samotné usmrcování trvalo nejkratší dobu. Za půl hodiny jsme mohli vyřídit 2 000 lidí, ale spalování trvalo strašně dlouho. Zabíjení bylo lehké, nebylo třeba ani stráží, aby je nahnali do komor; šli tam dobrovolně, protože si mysleli, že se jdou sprchovat; místo vody jsme pak pustili jedovatý plyn. To všechno šlo velmi rychle."

R. Gordon, B. Williams- Ztracený svět v PODZEMÍ

Tuto knihu jsem dostala před dávnými lety k Vánocům od kamarádky, tuším, že to byl rok 2008, kdy kniha v ČR vyšla. Získala si mě hned od začátku, určitě za chvíli pochopíte proč.
Je to šestidílná(s původní verzí sedmidílná) série knih. Chybí mi přečíst už jen poslední dva díly. Jeden vyšel loni a druhý vyšel včera! Pro ten starší se tento týden vydám do knihovny. Rozhodla jsem se psát o každém dílu zvlášť.

Vše o knize ZDE
Vše o celé sérii ZDE

Je to tak. Opět další fiktivní svět, tentokrát ukrytý pod skutečným. Opět dokonale propracovaný s vlastními rasami.
Knihu jsem už od začátku milovala. I když jsem vůbec nevěděla, co mám čekat. Objevení světa pod zemí mě nadchlo. Celkově mě příběh velmi bavil a četla jsem ho vícekrát. Postavy jsou sympatické a nevšední, stejně tak jako děj. V pozdemním světě vládne tvrdý diktatura, kdežto na povrchu je příjemná demokracie. Celkově mi kniha přijde plná protikladů. Hrdina je nakonec s nalezeným světem spjat více než by kdokoliv očekával.
Děj je po celou dobu velmi napínavý a donutí Vás knihu přečíst prakticky jedním dechem. O to více se pak těšíte na další díl. Hrdiny jsou tam sice hlavně teenageři, ale podle mého by se kniha líbila i kdejakému dospělému.
Ještě trochu k podzemnímu světu. Celá kniha se odehrává v prostředí Londýna a svět pod povrchem je vlastně Londýn o asi 50 let dříve. Podle toho se zdejší lidé chovají, oblékají a žijí. Vůdčí rasa má dokonce svůj zvláštní přízvuk a od "normálních" obyvatel podzemního města se liší. Jelikož jsou fiktivní světy mojí životní láskou, srdce mi při čtení knihy plesalo.
Pro Vás trocha informací o rasách:

  • Površáci - typičtí lidé (Londýňané).
  • Kolonisté - okupované obyvatelstvo podzemí. Mají světlé až albinistické rysy. Je jim zakázáno vstupovat na povrch.
  • Styxové - vládnoucí elita. Oproti Kolonistům mají tmavé vlasy. Nosí bílé košile, pro které je jim přezdíváno "bílé límce". Mluví zvláštní nosovou řečí.
  • Koprolité - ve své podstatě inteligenčně velice omezený druh člověka. Styxové je užívají jako levnou pracovní sílu.
  • Armagové - Příšery spolupracující se Styxy. Zasáhnou, pokud je jakkoli zvrácen obřad proměny. Mají neuvěřitelné regenerační schopnosti (z jejich useknuté ruky se vytvoří nový a prvnímu ruka doroste) 
Už v roce 2011 měl být podle této knihy v kinech uveden film, ale stále se tak nestalo. Což mě velice mrzí, film by byl skvělý a určitě by si našel mnoho fanoušků.

O. Pavel- Smrt krásných srnců

Další maturitní kniha. V našem seznamu je sice jen Smrt krásných srnců, ale v knihovně jsem si půjčila Zlaté úhoře, kteří obsahují i Smrt krásných srnců( je to "dvojkniha")
Obě knihy byly zfilmované a já je poprvé viděla v dětství. To jsem je moc ráda neměla, byly pro mě až moc ošklivé.

O knize ZDE
O filmu ZDE

Na čtení této knihy jsem se opravu těšila. Časem jsem si filmy oblíbila, i když nemají zrovna optimistického ducha. Jako většina filmů z dob okolo druhé světové války. Četla se mi velmi pěkně, zvládla jsem ji za cca 4 dny. Nemůžu říct, že bych nad knihou nepřemýšlela. Přemýšlela sem nad ní snad pokaždé, když jsem ji zavřela. O ději nemůžu říct, že je překvapivý apod. jelikož jsem viděla filmy a věděla jsem co očekávat. Ovšem celkový příběh je opravdu zamyšlení hodný. Stejně tak jako celá druhá světová válka. Téma židovství je pro mě velmi zajímavé už jen právě kvůli osudu, který je měl všechny čekat během války. Ve většině filmech a knihách mi přišlo, že židé se podle autorů chovali spíše pasivně, ale v knihách Oty Pavla se jen tak snadno nevzdali. Já osobně mám radši Zlaté úhoře, rybářství jako takové je mi velmi blízké, stejně tak jako Berounka. V knihách je ukryt i hlubší význam a to už proto, že Pavlovi knihy jsou z jeho života. Sám byl z židovsko-české rodiny a sám měl problémy s nacisty. Jeho knihy jsou založené na pravdě. I proto se Pavel velmi liší od ostatních autorů, kteří psali o židovské tématice.

Kniha je trochu jiného řádu, než čtu běžně. Ale přesto, že mě více zajímá fantasy a sci-fi, válečná tématika je pro mě něco "nutného" a potřebuji o tom vědět co nejvíce informací. Ať už pravdivé ze života nebo smyšlené v knihách.

Měla jsem štěstí a se školou jsme se jeli podívat do jeho rodného města, do Buštěhradu. Kde má také Ota Pavel své muzeum, v domě kde dřív bydlel. Táta, jelikož jezdí na Berounku několikrát ročně rybařit se jednoho dne za bouřky schoval k nějakému pánovi do chaty, načež zjistil, že má tu čest pobýt u Pavlova vnuka.
Ota Pavel je mi jako spisovatel velmi blízký a ráda si jeho knihy čtu i teď, i když už po několikáté. A pokud se ještě najde někdo, kdo knihy nečetl/ filmy neviděl, určitě by to měl ihned a neprodleně napravit. Opravdu to stojí za to.

P.S.: V pravém menu si můžete všimnout nového, rozrůstajícího se abecedního seznamu autorů :)

M. Hodkin- Prozření Mary Dyerové



Po delší době jsem měla čas číst knihu, která není v maturitním seznamu. Objevila jsem ji v regálu "Nové knihy" u nás v knihovně. Předem mi bylo jasné, že určitě jde o nějakou upírskou rádoby romantiku(druhý díl se jmenuje Proměna Mary Dyerové), ale děj byl celkově úplně jiný než jsem očekávala.

Bohužel jen trochu infa o knize najdete ZDE
A oficiální stránky(v Aj) ZDE

Pro mě tato kniha byla napřed trochu nudná, dlouho jsem se nemohla začíst, ale nakonec jsem ji přečetla snad za dva dny. Moc se mi líbí, že hlavní hrdinka má sice nadpřirozené schopnosti, ale spíše negativního rázu. Což tuto knihu odlišuje od ostatních. Je to přesně ten typ knihy, u které představivost jede na plné obrátky. Což miluji. Kniha je místy strašidelná, ale místy zase lehce "přeslazená", i když většinou pak následuje nějaký zvrat. Celkově je kniha hodně čtivá a příběh je velmi nápaditý a originální, ale nadruhou stranu v základu se moc neliší od ostatních knih pro mladé. Normální dívce se stane něco strašlivého, přestěhuje se, potká divného, ale sexy kluka a začnou se dít prapodivné věci. Upřímně já mám tento směr děje docela ráda. Akce i romantika, strach i humor. Velmi jsem se u čtení odreagovala.

Nedá se říct, že by mě tato kniha nějak ovlivnila nebo nutila nad něčím přemýšlet. Jednoduše mě moc bavila.
Někdy teď, myslím, že v listopadu by měl vyjít další díl. Doufám, že ho objevím v knihovně. Radši si knihy půjčuji než kupuji. Hlavně u knih tohoto typu. Líbí se mi teď, protože je o mladých lidech, ale za deset let už mě bavit nebude. V tomto případě je koupě zcela zbytečná.
Když tak nad tím přemýšlím, kniha je podobného žánru jako nedávno zhlédnuté, a teď už i čtené The Mortal Instruments
Noaha z této knihy jsem si představovala skoro jako Jace z Instruments. Taky trochu podivín, ale tak zvláštně přitažlivý,přesně tak, jak byl v knize popisován.

Určitě ji mohu všem doporučit. Hlavně těm, kteří se chtějí odreagovat, ale zároveň žasnout nad zvraty v ději.
Kdyby natočili film, nezlobila bych se :)

R. Bradbury- 451 stupňů Fahrenheita

Chtěla jsem si vybrat další knihu z maturitního seznamu, ale nevěděla jsem jakou. Rozhodla jsem se, že nebudu číst jen ty klasické a velmi známé, jako Romeo a Julie, Hamlet, .... Toužila jsem po něčem neznámém a ohromujícím. Tak jsem sáhla po Bradburym.

O knize si přečtěte ZDE. Je tam vše důležité.

„451 stupňů Fahrenheita (232,8 °C) je teplota při které se papír vznítí a hoří”

Opět se v děj odehrává ve smyšleném světě, který ovšem není zas tak daleko od reality. Lidé namísto televizí mají velké televizní stěny a to hned čtyři. Každou na jednu stranu. Vlastnit knihu je zakázáno a každý dům, ve kterém se kniha najde je vypálen. Tuto práci vykonávají hasiči a tím je také hlavní hrdina.
Velmi mě potěšila zápletka. Hlavní hrdina si nakonec sám jednu knihu doma uschová a sám je obětí hasičů. Vyvázne zdravý a vydá se na útěk. V paměti má svoji knihu jako na papíře. Děj není zas tak důležitý, ale já v tom našla něco víc. Dokud knihy někdo čte, nemohou být zničeny. Každý čtenář si pamatuje z knih to své a nikdo mu to nevezme. Tento antiutopický svět, popisovaný v knize, se čím dál tím víc podobá tomu našemu. I když já budu tvrdě bojovat za každou knihu. Nakonec každý přijde na to, že na některé otázky lze najít odpověď pouze v knihách.

Jak už jsem psala, ve fiktivních světech si libuji a moc mě to baví. Mám ráda každičký detail a každičkou zvláštní věc. V tomto světě mě zaujal mechanický ohař. Robotický pes, který vystopoval a posléze zabil toho, jehož pach měl nahraný v "mozku". Nikdy se nemýlil a nikdy nezklamal. Jelikož nikdy nespí ani to není možné. Až do té chvíle, kdy jde po našem uprchlíkovi.

Knihu mohu doporučit snad úplně každému, kdo rád čte. Nutí k zamyšlení a děj je chytlavý, napínavý a velmi jednotný. Mně tady velmi zapůsobila fantazie a výborně jsem si dokázala představit ony televizní stěny a hlavně mechanického ohaře.

J. Irving- Svět podle Garpa



Garp se stal mojí další volbou v maturitním seznamu knih. Začátek knihy je asi nejúchylnější věc co jsem kdy četla, ale nezalekla jsem se a četla dál. Nelituji. Napřed jsem se nemohla začíst, ale po pár desítkách stránek se mi četlo krásně. Děj je velmi zvláštní a lehce nereálný. I když v dnešní době se může stát cokoliv.

O knize se toho můžete dozvědět více ZDE

Po tom co jsem si přečetla zadní stranu obalu jsem byla velmi v rozpacích.
Kniha je pojata jako životopis spisovatele T.S.Garpa. Vše začíná příběhem jeho feministické matky a technického seržanta Garpa, který nešťastnou náhodou skončí v nemocnici jako mentálně postižený. Garpova matka ho prakticky znásilní a otěhotní. Úryvek na zadní straně tento akt popisuje.

Jenny si zula pevné sesterské střevíce, odepjala bílé punčochy a vysvlékla se z uniformy. Dotkla se prstem Garpových rtů. "Garp?" zašeptala. Shodila kombiné i kalhotky, sundala si podprsenku a stáhla deku. "Kristepane," řekl vedle Povrchový tiše; rty měl od popálenin samý puchýř. "Do prdele kruci!" křičel muž s postiženými vnitřními orgány. "Garp," řekla Jenny. Chopila se jeho erekce a obkročmo na něho usedla. "Á," vyjekl blaženě. Už mu chybělo i r. K vyjádření radosti i smutku mu zbyla jediná samohláska. "Á," opakoval, když ho Jenny pojala do sebe a zůstala na něm sedět celou vahou. "Garp?" zašeptala. "Dobrý? Je to fajn, Garp?" "Fajn," přisvědčil zřetelně. Avšak to bylo jediné slovo, jež jeho poničená paměť vydala ve vší jasnosti právě v okamžiku, kdy v Jenny dospěl vyvrcholení. Bylo to také první a poslední opravdové slovo, které ho slyšela promluvit. A když se opět zmenšil a vyklouzl z ní v toku svých prýštících životodárných látek, zredukoval se opět na pouhé Á; zavřel oči a usnul. Když mu Jenny nabídla prs, neměl hlad.

Celkově na mě kniha velmi zapůsobila. Byla psána zvláštním stylem a ocenila jsem povídky, které Garp psal. Obzvlášť jedna mě nadchla, bohužel nevím jak se jmenovala. Psal v ní o nějaké dívce, kterou unesli dva perverzní bratři a chtěli ji znásilnit a zabít. Je to přeci jen poněkud "jiná" kniha, ale Grap je v ní podle mě popsán jako hrdina, i když poněkud zvláštní. Vlastně všechny postavy jsou zde zvláštní. Jeho matka, jeho žena Helena, transsexuálka Roberta Muldonová a další. Příběh jako takový je velmi pěkný a čtivý.
Pravdou je, že spolužačkám se kniha vůbec nelíbila a nebyly schopné ji dočíst. Já osobně mám ráda knihy, které jsou odlišné od ostatních. K tomu patří i to, že se kniha nelíbí všem.

O. Neff- Čtvrtý den až na věky



Když jsem vešla do knihovny, jako vždy jsem si začala prohlížet polici s novými knihami. Letmo jsem projela názvy a obaly. Až jsem narazila na zajímavý název "Čtvrtý den až na věky". Je tomu už pět let, co jsem na tuto knihu poprvé sáhla. Proč si to pamatuji? S jistotou mohu říct, že to byla má první sci-fi kniha, kterou jsem přečetla a také kterou jsem si zapamatovala. Včetně data vydání nového obalu. Od té doby vyhledávám sci-fi a fantasy knihy celmi často.

Něco málo si o ní můžete přečíst ZDE.
A ještě více ZDE. Bohužel na wikipedii nic není.

Napřed mě trochu zklamalo, že se jedná o sbírku jedenácti povídek, ale nakonec jsem byla moc ráda. Se sci-fi jsem měla tu čest poprvé a byla jsem si jistá, že žádné dlouhé a komplikované romány nezvládnu. Každá povídka měla svůj vlastní smyšlený svět, ve kterém se děj odehrával.
Kniha mě dostala hned první povídkou. Ovšem nejvíce mi utkvěly v paměti asi tři povídky. Až dnes jsem si znovu dohledala jejich názvy, ale děj si pořád pamatuji.

Tvář (!) člověka (?) je o kyborgovi s mozkem jakéhosi Thomase Lodovice, který zatouží po lidském životě tak moc, že ukradne lidskou tvář a rozhodne se najít doktora, který mu ji přišije. Bohužel ne vše dopadne tak, jak předpokládal.
Jitro pro strašnou radost pojednává o mezidruhovém vztahu mezi člověkem a guzmánskou(mimozemskou) rasou. V tomto alternativním světe jsou ovšem tyto vztahy trestané smrtí. Trochu jiná, ale pořád ta samá, romantika.
Čtvrtý den až na věky je titulní povídka. Hlavním hrdinou je zde muž,matematik, který každý čtvrtý den očekává útok ozbrojenců na svůj dům. Myslí si, že mu chtějí ukrást jeho rovnici, odhalující tajemství času. V předvečer si připraví zbraně, pasti a podobně. Útok ale nikdy nepřijde. Tedy vlastně ano, ale po jeho konci po něm není ani památky. I přes to se muž každý třetí den chystá a každý čtvrtý den očekává útok. Závěrečný útok je ovšem jiný.

Knihu můžu vřele doporučit úplně každému. Povídky jsou vtipné, napínavé ba i hororové.
Časem se tu objeví i další Neffovy knihy.

G. Orwell- 1984



Na tuto knihu jsem sáhla až pod výhružkou testu z maturitní četby letos v květnu. Rozhodně toho nelituji. Kniha mě nutila zamýšlet se při každém čtení. Četla jsem ji velmi pečlivě a nad vším jsem dost přemýšlela. Bavil mě smyšlený jazyk, založený na zkracování.Mám ráda většinu knižních žánrů, ale vítězí sci-fi, fanatsy a různé jiné nadpřirozeno.

Vše o knize si můžete zjistit ZDE. Já se v článku budu snažit přiblížit Vám mé poznatky a mé pocity při čtení.

 Miluji fiktivní světy. Ať už budoucí, současné nebo minulé. Je to úžasné pozorovat spisovatelovu fantazii a svět, který domyslel do nejmenších detailů. Třeba jako J.R.R Tolkien a jeho Středozem.
Ovšem Orwellův svět je jiný. Je to vlastně takové znásobení všech totalitních režimů, kde přemýšlení je zločin. Lidé jsou zde maximálně ovlivnění vůdcem. Jsou schopni věřit, že jejich matka nikdy neexistovala, že odjakživa vedou válku s Eurasii, ale přitom ještě včera tomu tak nebylo. Nepátrají po tom. Individualita se trestá. Existuje kolektiv, nikoli jedinec.
Lidé věří zkrátka všemu, co Velký bratr řekne. Lidé musí být bez emocí, citů a názorů.
Jak už jsem psala, velmi mě zaujal a dokonce i bavil smyšlený jazyk nazývaný Newspeak. Jazyk je založen na zkracování a zjednodušování. Cílem je potlačit myšlenky na zradu. Každý jazykový slovník se postupem času rozšiřuje, ale slovník Newspeaku se naopak zužuje. Slovní zásoba lidí je velmi malá a slova nejsou nijak citově zabarvena. Dlouhá souvětí jsou nahrazena krátkými větami, ale i tak se dá pochopit její význam.
Ve vydání, které je zobrazené na začátku článku, je i slovník a pravidla Newspeaku. Což jsem hodně ocenila. Zpočátku jsem to nechtěla procházet, ale pak mě to přeci jen zaujalo. Orwell to promyslel do poslední hlásky. Možná je slovník i v ostatních vydání, to nevím.

Po přečtení knihy jsem si uvědomila, že jakákoliv forma diktatury a totality je otřesná. I kdyby to byla diktatura nevědomá. Hodně jsem přemýšlela nad tím, jaké by to bylo žít v této realitě a jestli by byl člověk vůbec schopný si někdy uvědomit, co se doopravdy děje. Pokud by nepracoval na onom Ministerstvu pravdy jako přepisovač, tak asi těžko. Pro lidi v Orwellovo světě musel být jejich život naplňující, ale z mého pohledu hrozný, omezený a bez citů.

Doufám, že jsem Vám alespoň trochu dopomohla k tomu si knihu přečíst.
Pro "neknihaře" je i mnoho filmů na toto téma :)


Ztráty? Ne! Nálezy.

Ve škole jsem byla asi jen do devíti, ředitel jen řekl pár slov na úvod a mohli jsme jít domů. Pak mě vyzvedla ségra.
Jedeme domů a na cestě jsou nějaký fleky. Kéž by to byly fleky, byla to tři koťata. Utekla se schovat do lesa, ale mně bylo jasné, že je tam někdo vyhodil. Neváhaly jsme, zastavily jsme auto a začal "odchyt divé zvěře". Bohužel se nám podařilo chytit jen dvě černá. Mourovaté se někam pečlivě schovalo. Odjely jsme domů a okamžitě nás napadlo, že je zkusíme udat někomu po vsi. Nakonec se povedlo a my se rozhodly jít nají to třetí.
Za chvilku už jsme s ním pelášily domů. Bylo hrozně hladové, takže si moc pochutnalo na mléku a potom i konzervě. Bohužel se dost bálo, ale po chvilce už spokojeně předlo a usínalo na gauči. Už od začátku jsme věděli, že si ho nechat nemůžeme, tak jsme sháněli zájemce. A našli! Jelikož je pán v práci, koťátko u nás "bydlí" až do pěti. Jeho dva sourozence si vzala teta naší kamarádky, která pracuje na kravíně a kočičky budou bydlet tam.